Vždycky jsem chtěla mít mobil. A nejvíce mě štvalo na tom, že třeba všichni moji kamarádi už měli mobilní telefon, Zatímco já vůbec ne. A nechápala jsem, proč mi moji rodiče taky nechtějí pořídit mobilní telefon. A když jsem se na to rodičů ptala, tak mi řekli, že ho přece nepotřebuji. To fakt? Prý na co budu potřebovat mobilní telefon, když z něj stejně nebudu volat. A sice ano, rodiče měli pravdu, protože já jsem ani ten kredit nepotřebovala. Jenomže mě strašně bavilo mi ten mobilní telefon. Byla jsem v partě opravdu jediná, kdo neměl mobilní telefon. A bylo mi asi jedenáct let. To v té době sice už mobilní telefon byl normální mezi mládeží, ale spíše asi jenom u těch bohatých lidí a bohatých rodin. Jenomže já bohatá vůbec nejsem a dostávám kapesné padesát korun měsíčně, takže co bych si za to tak mohla pořídit? Hm, asi nic, bohužel. A tehdy to dříve takto bylo.
A nyní jsem dospělá a mám svůj luxusní telefon. Naštěstí si vydělávám opravdu hodně peněz, takže si mohu dovolit lepší mobilní telefon. A můj syn má šest let a už má mobil a jsem za to ráda. To mě vůbec nevadí, že malé děti mají mobilní telefon. Vždyť co je na tom špatného? Taková je prostě doba, která jde dopředu, tak proč by v dnešní době, která jde dopředu, nemohlo mít dítě mobilní telefon?
A je úplně jedno, jestli dítě má interaktivní hračku nebo mobil. A to je přece úplně stejný způsob. Všechno dělá zvuky anebo si s tím dítě hraje. Vždyť je jedno, jestli si dítě hraje třeba s robotickou hračkou, plyšovým medvídkem nebo jestli se hraje s mobilem, kde jsou taky hry. A když u jednoho vydrží hodinu stejně, tak je to podle mého názoru úplně jedno. Nebo vy byste s tím měli nějaký problém? Co vy a mobilní telefon, kdy jste ho měli poprvé? Já mobil beru už jako úplně normální věc, kterou má každý moderní člověk.