Mezi rodiči jsou počítačové hry značně kontroverzní téma. Někteří je považují za neškodné, jiní jsou přesvědčeni, že dětem poškozují mozek, případně je učí násilí. Avšak ať už jste zastáncem kteréhokoliv tábora, je velmi pravděpodobné, že se vám nepodaří zabránit vašemu dítěti, aby je hrálo. Koneckonců, stačí jeden kamarád, který mu půjčí mobilní telefon či konzoli se hrou.
Proto je dobré se s touto problematikou hlouběji seznámit. Nejpalčivější otázkou pak je, od kolika let bychom měli našemu potomku povolit tyto hry hrát. Koneckonců, děti se vyvíjí poměrně rychle, a co pro ně bylo těžko pochopitelné včera, dnes chápou bez problému.
V případě počítačových her je však potřeba naučit se rozlišovat mezi jednotlivými žánry a tituly. Jednoduché hry, určené pro nejmenší, jako například pexeso či jednoduchou dětskou adventuru mohou hrát i ti menší. V určitých ohledech je to pro ně i přínosné, jelikož si tím cvičí mozek a osvojují si nové dovednosti.
Na druhou stranu náročnější tituly nebo například střílečky, zejména ty z pohledu první osoby, by měli hrát až v pozdějším věku. Jedním z důvodů samozřejmě je, že by to pro ty mladší bylo příliš náročné, a za druhé ještě nedokáží tak dobře rozlišit fikci od reality. Pro ty starší je to však dobrý způsob odreagování a možnost, jak si vybít nahromaděný vztek a frustraci (což je něco, s čím se čas od času vypořádává každý z nás) bezpečnou formou, aniž by komukoliv ublížil.
To vše zní jednoduše, avšak jak má běžný rodič, který se ve hrách příliš nevyzná, poznat, která je pro jeho potomka vhodná? Zde nám může velmi pomoci označení na balení hry, které nám říká, pro jakou věkovou skupinu je vhodná. To nám může sloužit jako celkem bezpečný indikátor, i když je potřeba brát v úvahu, že každé dítě se vyvíjí trochu jiným tempem.
Samozřejmě je při tom také vhodné přihlédnout k zájmům a zálibám našeho potomka. Tak zajistíme, že budeme nakonec oba spokojení.